Úsilí ČSČK o konkrétní aktivní pomoc svými členy a dobrovolníky při přírodních katastrofách a dalších nouzových stavech existuje prakticky od jeho založení v roce 1919. V období první republiky to byly tzv. hlídky samaritské stráže, které vytvářel ČSČK spolu s dobrovolnými hasiči. V letech 1949 – 1989 pak ČSČK budoval tzv. Zdravotnické družiny ČSČK a zdravotnické družiny mladých. Po roce 1989 a po vzniku samostatného ČČK od roku 1993 pak byly vytvářeny tzv. Záchranné jednotky ČČK a Pomocné záchranné týmy ČČK.

Rozsáhlé povodně na Moravě v roce 1997 pak ukázaly naléhavou potřebu pomoci útvarů ČČK – totiž v tzv. druhém sledu. To znamená zasahovat při ošetřování lehce raněných, při evakuaci postižených osob, při zajištění jejich nouzového ubytování, nouzového stravování, při distribuci humanitární pomoci, při potřebné psychologické a sociální pomoci. Lze konstatovat, že ČČK v této nové roli obstál. Vypravil do postižených oblastí více než 2.900 nákladních automobilů s materiální pomocí v objemu cca 9.000 tun.

Následně přijatá legislativa – 3 krizové zákony přijaté v roce 2000 (tj. Zákon o krizovém řízení, Zákon o Integrovaném záchranném systému /IZS/ a Zákon o Hasičském záchranném sboru) – pak v podstatě jen potvrdila zařazení ČČK do tzv. druhého sledu. První sled je podle těchto zákonů kompletně zajišťován profesionály – profesionálními hasiči, profesionálními zdravotníky a příslušníky policie. 

Na tuto nově vzniklou situaci reagoval Český červený kříž založením systému tzv. Humanitárních jednotek.